Mimo práce a školy se také chodívalo na taneční zábavy nebo na rande. Návštěva kina nebo divadla tam byla také, ale nejraději se asi vzpomíná na takové ty drobné oslavy a oslavičky. Jednoznačně ty nejlepší a nekrásnější byl v lese u vody, kde se takzvaně „dělala bečka“ a kde teklo pivo proudem. Joto byly časy.
Ono pivo na oslavách je vlastně takový základ, tedy, alespoň tomu tak bývalo. Pochopitelně každý věděl, na jakou oslavu jde a co se tam bude dít, takže fajnovky co pily jenom víno, popřípadě abstinenti, tak ti tam zrovna vítáni nebyli.
Pivo je národní nápoj a dělat bečku znamenalo sehnat si ten sud kdekoli a nějakým způsobem jej dopravit na místo. A samozřejmě, že to nebýval vždy jen sud. Pokud nebyly peníze na dva, tak se koupilo třeba jen dvacet piv ve skle a bylo vymalováno. Byly třeba mít určité zkušenosti, ale on ten odhad i zkušeným ne vždycky vyšel. Proto se pro jistotu brávávala jedna či dvě přepravka na pivní lahve, samozřejmě plná, a už se šmatlalo směrem k cíli. Bojový úkol těchto nosičů nebyl jen v nesení těchto přepravek, ale museli také napájet další nosiče, https://www.sportobchod.cz/nosice/stresni-nosice a to ty, kteří se tahali s bečkou. Bylo třeba sledovat stav jejich žízně a zásobovat je. Ten, kdo nenesl, neměl na „lahváče“ nárok. Tyto lahve byly pečlivě střeženy a nikdo se nesměl napít a vůbec se jich dotknout. Teprve až bečka smutně žalovala svůj konec, začalo se pít lahvové, zvané též „doražovací“ nebo také „vyprošťovací“. To bylo podle stádia, ve kterém se ten či onen jedinec nacházel.
V dnešní době už asi mládež tyto zábavičky nepořádá. Asi už ani dospělí. Nebo možná ano, ale všichni při tom čumí do mobilu. To musí být neskutečná zábava. Ale co s tím někdo nadělá. Nikdo nic. Vše už je dávno odváto časem a zůstaly snad jen ty přepravky na pivní lahve, lidově zvané „basy“. Protože i ty bečky na pivo se změnily.